Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

středa 25. května 2016

DISKotéka na ME

Jako hodnocení svého čtvrtého Mistrovství Evropy by stačilo navázat na článek z MS 2009. Tedy: Sprint – Fuck me again. A dát obrázky „My map, my problem, my solution“. A tím bych skončil, protože zklamání ze závodu, na který jsem se připravoval půl roku, je obrovské...

Jenže závod jsem si zkazil sám, takže určitá sebereflexe nebude od věci, pak taky dlužím mamince a dalším počteníčko a v neposlední řadě by třeba moje zkušenosti mohly pomoct příštím generacím.

Tři dny jsem neúspěch rozdýchával a konečně popíšu, jak to bylo.

S přípravou bych se opakoval – už jsem vychytal běžecký trénink a ladění, i mapovou přípravu. Tedy po MČR krátkého Emila, o víkendu Salomon trail na Hostivaři a pak krátké úseky a odpočinek. Díky podkladům z Mapy.cz a aktuálnímu pokrytí Panoramy se mi podařilo celkem věrně nakreslit mapu kvalifikace (Vojcek nakreslil ještě lépe finále). Po zveřejnění posledního bulletinu už byla trať víceméně jasná.

 Z obálky posledního bulletinu na nás shlížel bejk Kody.

Před startem jsem byl tradičně nervózní, ale to je normální – spíš bych byl nervózní, kdybych nebyl nervózní. Jenže i tak jsem dělal od startu drobné kraviny. Jedničku jsem orazil „normálně“, i když se běželo na bezkontaktní ražení. Na dvojku zbytečně delší postup. Ze čtyřky povinným postupem málem po druhé straně plotu. Pak jsem se uklidnil a ťukal si známé postupy. Následoval očekávaný průběh shromaždištěm, kde si komentátor neodpustil už snad ani ne vtipnou poznámku „veterán Mrázek“. Od kamarádů nebo Bédi – proč ne, o co jde. Ale na ME? Nevím, jestli zrovna tohle mě rozhodilo. Jestli jo, byl to samozřejmě můj problém, běžím v domácím prostředí, nesmím vnímat věci okolo. Ale přece – dovolil by si komentátor hlásit: veterán Khramov, Novikov, Gueorgiou, Østerbø, Ikonen (ne že bych se troufal s nimi srovnávat) nebo veteránka Kaupi, Nordberg, Topinková, Fenclová, Šafka-Brožková?

 Kvalifikace - teorie.
 
Kvalifikace - realita a postupy.

Každopádně z náměstí jdu po paměti, ale na 12.k razím kámen 10 metrů před svým hustníčkem. Na téhle kontrole to DISKnul Dejv, Bet a málem i já. Naštěstí mi neseděl kód a rychlým kouknutím do mapy jsem to napravil. Ale rozhození bylo na světě a já nevím proč si myslel, že kontrola 13 je na vnější straně zdi (to samé se mi stalo loni v Žatci – asi nějaké zednářské prokletí). Když jsem doběhl k mostu a viděl kontrolu tři metry pod sebou, bylo mi jasné, že ME pro mě skončilo. Chyba na půl minuty je prostě fatální. I tak jsem ale zkusil nemožné a začal to štípat na hranici svých možností.

Cestou z 16.k jsem závod zpečetil. Už nevím, proč, ale vynechal jsem 17.k. Možná že mě na křižovatce zmátnul policajt, možná mě stáhli závodníci z dalších rozběhů, kteří tu kontrolu neměli a šli rovnou na moji 18.k. Už to ale byla jen korunovace tragického výkonu. Fyzicky to zase bylo jisté, ale hlava to neustála.

Prostě OB není atletika, kde si stoupnete na startovní čáru a buď na to máte, nebo ne. A to je vlastně super, ne? :)

Finále už bylo jen o prožitku z netradičního terénu. Moc pěkný závod, který mi přišel lehčí, než jsme čekali. Ale to asi bylo proto, že jsem konečně běžel „v klidu“. Sice jsem dupal půlmetrovou trávu a kopřivy, ale co bych pro Vojcka neudělal.

Finále W - teorie

 Finále MB - realita a postupy

Rozbor ženského finále na oblíbeném Vinogradov bloku.

6 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

To je prostě karma - ale nelituj a v doma nebo v SJC vypěstuj prostě někoho, kdo bude stejně makat a bude mít trochu toho štěstíčka...

Radim Hosek řekl(a)...

Ahoj, prijmi prosim moji omluvu. Cerstvy veteran nebo zkuseny zavodnik jsem pouzil proste jako synonyma. Jestli jsem Te tim rozhodil, to me samozrejme mrzi, rozhodne to nebylo cilem. K te druhe casti - treba presny vek zkusenejsich zen jsem se rozhodl nerikat, proc taky. Pritom Per Forsberg ty cislovky treba u Vinogradovy nebo AMHN opakoval nekolikrat a velice zanicene...

Anonymní řekl(a)...

V Jeseníku v hospodě si k vedlejšímu stolu sedli komentátoři ČT a bavili se, co říct o jednotlivých závodnících. Jestli se třeba Víčko neurazí, když mu udělají reklamu na jeho pojízdnou kuchyni... Takže někteří to promýšlí fakt i několik hodin dopředu;-)
Díky za blog a přeju, ať jdou příště všechny komentáře mimo tebe a hlava se soustředí jen na mapu.

Anonymní řekl(a)...

Milý synu, když jsi chodil na základku, pomáhala jsem ti několikrát s domácími úlohami ze slohu a teď mám radost, jak ses vypracoval. Je to čtivé a ještě víc mě potešil obsah. Jsem ráda, žes zklamání ze svého nezdaru z větší části (doufám) vydýchal.
Orienťák je skvělý sport a je na něm právě nejhezčí, že nestačí jen rychle utíkat, ale že se musí sejít vícero kladných faktorů, aby jeden uspěl.
Zmiňuješ jména stejně "zkušených" i zkušenějších vrcholných závodníků = vem si z nich příklad a klíďo běhej dál.

Martina Hepnerová řekl(a)...

Já teda přes sprinty moc nejsem, ale kde tedy byla K13, když ne na vnější straně zdi? Uvnitř u zámku (nebo co je to za barák) asi ne, tam se snad nedá ani dostat... A jinak veteráni běhejte dál, aspoň si pak člověk nepřipadá tak staře:-)

Anonymní řekl(a)...

Pěknej rozbor.
Jen detail, Minna má do veteránů ještě rok. (V pohodě, chybka se vloudí - wikipedie o ní zas píše, že v Olomouci vyhrála klasiku. :o)
Držím palce dál, Houba.