Konec blogu - se odkládá

Po osmi letech nastal, zdá se, nevratný konec bloku. Jak v roce 2008 začal ME, tak v roce 2016 symbolicky reportáží z ME skončil. Dále budu něco sporadicky publikovat na Facebooku, než se definitivně odeberu do OB historie :) A navíc přestali fungovat Kapříci...

neděle 28. dubna 2013

Kde koupit boty?

Běhej.com nabízí seriál o elasťácích (test dlouhých elasťáků, test krátkých elasťáků, test - co jsou to elasťáky?), Štěpán má seriál o TEMPOvém běhání s hůlkama (magazinTEMPO), takže mě nezbývá než navázat na první metodický díl (S kým točit?) a vytvořit si svůj vlastní seriál.

Dnes poradím, kde koupit boty na běhání, protože boty kupuju přes patnáct let a každý nákup řeším několik měsíců (chci kvalitu a ušetřit). Tak to třeba někomu pomůže...


1) Boty nekupovat

Buď tak dobrý, že boty nemusíš kupovat. Například buď v Áčku v OB repre jako Bejk Lebka a dostaneš dvoje Inov-8 (jestli ještě podpora od Vavryse funguje, už jsem z reprekolotoče vypadnul, navíc jsem byl většinou v Béčku, kde jsem dostal tak maximálně pseudoslevu).

2) Chci kvalitu za rozumný prachy

Tak to je potřeba najít obchod s velkým výběrem a nepřepálenýma cenama. Velká výhoda je osobní odběr, kdy se dají boty vyzkoušet a nemusí se platit poštovné. Loni jsem na Velkundě dostal poukázku do obchodu BehShop.cz a když jsem si tam šel koupit boty, nestačil jsem se divit. Tak obrovský výběr bot na všemožné terény mi skoro vyrazil dech. A ceny tak ok - navíc členové PSK Olymp, jichž je teď mezi orienťákama poměrně dost, mají až 20% slevu. Obchod je v centru Prahy (a další v Českém Těšíně) a obsluha nic nenutí, ale když je potřeba, tak poradí. Doporučuju. Určitě existuje spousta jiných kamenných obchodů s běžeckýma botama, ale těžko budou takhle specializované.

3) Je mi to jedno / jsem líný to řešit

Tak si zajdi do nejbližšího obchoďáku a kup si adidasky pro hobíky, nejlépe v akci 2+1 zdarma před pražským půlmaratónem. Zničené nohy za to určitě stojí. Nicméně občas se nějaké dobré boty objeví (asi omylem a ještě je radši dají do akce) - předloni jsem v Hervisu koupil skvělé tempovky Mizuno Precision za 1799,- nebo Salomon "mučidla" Speedcross za 799,-. Taky není od věci se v neděli při cestě ze závodů stavit v pražské Fashion Outlet Aréně a prokličkovat davem chudáků, kteří celý víkend jen nakupují, a rychle proběhnout outlety Adidasu a Asicsu. Při troše štěstí tam něco bude. Nebo se dá alespoň vyzkoušet velikost a boty koupit na netu.

4) Globalizace

Svého času (asi před pěti lety) byla jediná možnost sehnat kvalitní boty objednáním si je z Anglie nebo Ameriky (a jedny nám Zlaťas dovezl z Japonska). Vždy to vyšlo až dvakrát levněji než u nás, nehledě na to, že některé modely se u nás vůbec nedaly sehnat. Oblíbené obchody byly Wiggle a Sportsshoes. Jenže ceny už se srovnaly a k dopravě zdarma je potřeba nakoupit nad cca 100 liber. Pořád je to ale zajímavá alternativa, hlavně s ohledem na výběr.

5) Na závodech

Na lampionech se dají kromě piva a párku taky koupit boty. Vedle stálic Kazboše a Bohouška občas jezdí Vohlídal se Saucony a na atletických závodech se sem tam dá potkat Babošsport.

6) Mám zbytečně moc peněz

Tak si zajdi na Václavák do Adidasu nebo na Anděl do Triexpertu. Zde jsou k mání předražené a naleštěné adidasky, najky a pumy. K tomu dokonalá diagnostika, odborné rady a až moc ochotní prodavači. Kdo trochu běhá a umí používat internet ví, že došlap lze zjistit mokrou nohou na podlaze a rad ohledně typů bot je mnoho a zdarma na netu.

neděle 21. dubna 2013

Nočák mezi hůlkama

Klasický nočák - napsal by klasik o letošním šampionátu v nočním OB u Dolního Bousova. A tentokrát to byla ještě navíc klasická klasika (hlavně časově). Loni jsem se nečekaně namlsal bramborama na Cukráku, takže letos jsem si věřil zase, zvlášť když se běželo v podobném terénu. Nechal jsem tedy své novopočené oddílové kolegy pořádat a sám jsem se v noci honil za snem. Kdybych věděl, jak bídný výkon předvedu, kopal bych radši celý den hajzly Bertinou lopatičkou.

První dvě kontroly jsem se ve tmě trochu rovnal. Přece jenom od posledního nočáku (Tiomila) utekl už skoro rok a úterní nočáky na standardce v Krčáku nejsou moc o technice. Po chvíli vzala za své moje taktika (a obecně nočáková) držet se cest, protože tady místo cest byla akorát prasečí rochniště. Vcelku to šlo pěkně, trať se mi líbila, ale pak přišly nejdřív pokácené hůlky (tenké kmeny listnatých stromů) a potom pokácené hůlky mezi vzrostlými hůlkami. Bohužel mezi hůlkami byly i klasické hustníky, které nebyly v mapě. Porušil jsem další nočákové pravilo, že v noci je všechno dál a kousek před kontrolou to otočil. Vzápětí mě doběhlo asi dvacet světel a všichni jsme hledali údolíčko mezi hůlkami. Fakt sranda. Po pěti minutách jsme ho našli, za chvíli jsem byl na průběhu, ale padesát minut po prvním okruhu mě psychicky srazilo do bláta.

slalom mezi hůlkama

Navíc většina lidí už byla v cíli, takže les potemněl, mně začala být zima, a když jsem byl v nejvzdálenějším koutě mapy a dral se nekonečným hustníkem, vzpomněl jsem si na zkazky stavěčů kontrol o stádech rozzuřených prasat (doporučuji před nočákem zhlédnout tento film: PROIE). Řekl jsem si, že všechno zlé je k něčemu dobré a já aspoň otestuji výdrž světla, co kdybych s ním zase musel absolvovat dlouhou noc na Tiomile. Nakonec mě ještě doběhl Žokej, kterého jsem neúmyslně stáhl do třech chyb. Po skoro sto minutách jsem se dostal do cíle, taktak abych zatleskal Chrobákovi a pragovákům. U stánku už Hóna odpadl, ale Hendy furt točil.

Jičíňáci díky, parádní nočák! Ale do těch hůlek jste to dávat nemuseli.


odkaz na mapy s postupama do archivu

sobota 13. dubna 2013

Sprint mezi hůlkama a (p)ISSOM

Přišel jarní předvrchol sezóny - přebor Prahy ve sprintu. Letos jsem po několika letech odevzdal pražský mistrovský titul (do Pragovky, fůj), neboť ten "můj" mistrák se běžel až v Broumově. Odpoledne pak rodina Šedivých přidala další sprintík ve Kbelích. Oba závody jsem vyhrál, protože Olaf se odstěhoval do Finska, Šéďa probíhal tratě, Bet jel lovit kařípky na Slovensko, Alda se zase někde vykalil, BTčko asi s ním, Myro proběhl plot, který neexistoval, pragováci mi dělali tykadlo, Sosák se vzpamatovává z virusu, Zvířátko zaspalo a na Fujdu s Kubou to byla malá výzva. A tak největším soupeřem mi byl multisportovec Zhaly.

Z dopoledního rozpisu: "Příměstský les s vrstevnicovými detaily a zámecký park, některé kategorie městská zástavba" jsem si s dalšíma vydedukoval, že to bude na hladký boty a trenky. Jenže pak se začali z lesa vracet mrčící lidi, byli od bahna a měli rozedřený nohy do krve. Mezi nima Jehovista, který nás zrazoval od účasti na "třicetiminutovém jebání se šlahounama a bažinama a následném vběhnutí do parku, kde je kurevskej protivítr". Kua, tohle má být pražský sprint? Na poslední chvíli jsme stáhli Barona o boty (Myro) a podkolenky (já), připravil jsem si mental power a vyrazil. Nakonec to bylo přesně naopak - parádní ťukačka ve vrstevnicích, palba kolem zámku, dvě nejasný volby a zase ťukačka. Šlahouny a bažiny tam samozřejmě byly, ale co už. Bohužel (nebo bohudík?) ještě nevyrašily listy, takže stačilo odběhnout správným směrem a o kontrolu jsem skoro zakopnul. V létě by to bylo hustý (těším se sem na lahváč!). Směrných 12 minut bylo hodně naivních, ale koho by taky bavilo běhat takhle krátce?

Odpoledne už na mě dopadla únava z půlmaratónu a následného točení (prostě mi to nedalo...), ale nakonec jsem roztočil kolesa jako Bet. Byl to ten typ zdánlivě jednoduchého sprintu, v němž se v maximálním tempu podceňuje mapování a dělají se zásadní chyby. Nohy mě ale stejně do žádného úžasného tempa nepustily, takže jsem si volbičky pohlídal. Honza Šéďa původní variantu stavitele Jirky Šédi proběhl za 13 minut, a tak Jirka přitvrdil a bylo z toho 18:33. Ale trať byla nápaditá a hezky ubíhala, takže to zase nevadilo. A komu to vadilo, toho v cíli zchladil sprejem zdravotník a bývalý špičkový žákovský orienťák Ondra Šéďa.

Ještě si dovolím pár poznámek k mapě. Mapa byla perfektní v lese, ale v "urbanu" se mapové značky s ISSOMem moc nekamarádily. Například neprůchodné průchody ve zdi, tři (!) šířky nepřekonatelné zdi, dvě velikosti umělého objektu a zobrazení každé skluzavky, což ke sprintovému mapování vůbec nepatří (závodník za běhu vídí v mapě akorát "nějaký bordel". Je mi jasné, že tohle 99 % závodníků vůbec neřeší a závod si radši užívají. Jenže občas potom z takových nejasností vznikají diskuze a nasrání po závodě. Neopovažuji se mapaře kritizovat (zatím jsem nic nezmapoval), jen nechápu, proč si přidává práci a definuje nové symboly a nedrží se těch několika jasných ISSOMích. Doufám, že na celostátních závodech se mapaři/pořadatelé/mapová rada už poučili a tohle by neprošlo.

DOPLNĚNO po konzultaci s mapařem Radimsem: Jedna z linií v mapě není zeď, ale srázek. Nicméně stále mi jedna šířka zdi přebývá. A hlavně - pokud nejsem schopen ani v klidu po závodě rozluštit, co se smí a nesmí překonávat a objasňuje mi to až mapař, je něco špatně. Prostě jsem pro, aby se v urbanu používala jedna tlustá černá čára pro nepřekonatelné zdi a pak tenká pro okraj zpevněné plochy - žádné srázy (jak mám vědět, na kterou stranu sráz "padá", když je čára na ulici?).

Takže přikládám pár ukázek mapy a rozbor postupů:

Nejtěžší místo na pochopení z celého dvojzávodu - kombinace jeskyní a podchodu, neprůchodný průchod, dvě šířky zdi (tu tenčí jsem si spletl s plotem (a on to v reálu plot byl!)), prostě jsem do toho naběhl s tím, že to půjde "mezi". Nešlo a 20" ztráta.

Dvě barvy vodní plochy. Myslel jsem si, že ta větší je další chyba mapaře, ale v ISSOMu je povolena i 75% modrá (jenže to asi moc lidí nečte, v ukázce je ta tmavší - 100%).

Mapa dobrá, ale chtěla by zjednodušit pro funícího závodníka.

Volby na 12.k a na 14.k byly kupodivu délkově stejné, na 12.k i časově, ale na 14.k přes park o 10" pomalejší kvůli kopečku a zatáčkám. (vzdálenost nesedí s realitou, je to jen relativní porovnání)

Původně plánovaý postup byl nejkratší, ale nevšimnul jsem si zátarasu u hřiště. Naštěstí jsem to stočil ještě včas, tak z toho bylo jen 15".

neděle 7. dubna 2013

Trail-O, midl-O, lab-O, piv-O

Zjistil jsem, že mě nakonec middly bavěj. Ale musí to být speciální middle - vymyslel jsem pro něj název: Pražské mydlo.

Jedná se o brutální palbu rovinatým a většinou dobře průběžným terénem v blízkosti Prahy. Například v okolí Kladna (Spanilá hůrka alias U oborky), východně od Říčan (Jureček a nově Langusta), Popovický Kozlík, Polabské roviny (Václav a Zelená) nebo legendární Vidrholec kolem Klánovic (mapa dole). Prostě vezmu mapu a rvu to, co se dá. Na dnešním pražském mydlu nás sice deklasoval Šéďa, ale i tak to bylo pohlazení po duši. Moje největší ztráty byly: 10" nandavání mapy do mapníku, 20" sraní, 10" dohledávka na 20.k.

Ještě před tím jsme si s Romčou vyzkoušeli Trail-O, Romča po závodě Labyrint-O a já Piv-O. Zjistil jsem, že poslední disciplína mě baví asi nejvíc, protože Trail-O bylo sice zajímavý, ale nemám dostatečně vycvičenou trpělivost odhadovat centimetrové nuance v umístění lampiónů. Kdo by si to chtěl vyzkoušet, tak doporučuju pořádně načíst pravidla. My jsme o tom nevěděli vůbec nic a nebýt kolemjdoucího trailisty, nevěděli bysme ani co s průkazkou, natož že se na kontroly máme dívat "z vesmíru".




sobota 6. dubna 2013

Osobák bez kapříků

Tak jsem si na starý kolena udělal další osobák. Po loňské Hruštici přišlo na řadu další z asfaltových dobrodružství - půlmaratón. I když pseudoagenturu PIM (nově Runczech.com) ze srdce nesnáším, termínově to vyšlo zase (potřetí) na Pražský Hervis půlmaratón 2013. Naději na vylepšení přístupu ke skoroelitním závodníkům dával Štěpán, jakožto nová posila organizátorů. Bohužel - startovní listina české mužské "elity" byla zase k pláči, takže my "normální" (tedy bez potřeby vnucovat se, případně se ohánět letitými osobáky) jsme se zase museli prodírat prvním koridorem. No ale podařilo se, rozdíl mezi official a real time jsem měl jen sekundu.

Závodu jsem se trochu obával, protože už 14 dní mám bordel ve střevech a po půl hodině pravidelně hnojím Krčák. Navíc minulý víkend to došlo tak daleko, že jsem musel koledovat na hajzlu a vynechat tak MČR v krose, na které jsem měsíc točil.

Při závodě bylo perfektní počasí (aspoň pro mě: 5°C a zamračeno), až na lehký vítr, který fučel snad ze všech stran. Skupinku bab jsem nechal běžet (kdysi jsem jim to tahal, letos čas první - 1:06:48 mluví za vše) a seběhl se se Serbessou se sepnutými nosy páskou a dalšími, kteří ale odpadli na osmém kilometru, když jsem zjistil, že krize dneska nepřijde a trochu to nakopl. Mireček Serbessa se za mě nacvakl na gumicuk, který jsem nedokázal přervat, ani když na mě řval Lochnes, čekající na předávku. A jak jinak - Mireček před cílem zrychlil, sám si doběhl pro kapříky a mě nechal krmit labutě na Vltavě. Ale já to nevzdal, protože mě do cíle hnala vidina "konečně to stlačit pod 70´". Poslední dvoustovka hodně bolela, ale nakonec se to povedlo - 1:09:56!

V cíli jsem byl zase klasicky za trotla, který má na čele vytetováno "Ignorujte mě". Zatímco všem dávali deku a flašku, já (i když jsem šel nejpomaleji, co to šlo) dostal hovno. Medaili mi holky daly asi ze soucitu, protože si myslely, že jsem to zabalil - co bych taky dělal tak brzo v cíli. Stejně tak při vyzvedávání věcí ze šatny: "Á, už jste zpátky z první předávky?". Neběžet zadarmo (díky, Žakete), tak snad nakradu v cíli banány a za tu tisícovku je rozprodám.

Záznam z televize je tady, ale je stejně zbytečný jako každý rok - hodina záběrů z motorky na skupinu černochů.

I letos jsem se do televize vecpal a udělal tak reklamu BTčku, když už jsem kvůli sračce musel vynechat ME v pivních.

Únava po závodě.

A na závěr ještě mail od agentury (kdo si diplom vytiskne, tomu ho podle přání podepíšu, podpálím nebo po...):

Milý běžče, milá běžkyně JAN,

jak se ti běželo? Doufáme, že dobře a ze závodu máš ty nejlepší pocity.
Jistě tě zajímá výsledek. Níže vše najdeš, včetně účastnického diplomu.

Startovní číslo: 415 - MRÁZEK JAN
Kategorie: AMM

SplitTimemin/KmDeltamin/KmRealTime
Km 50:16:153,150:16:153,150:16:14
Km 100:33:093,180:16:543,220:33:08
Km 150:49:513,190:16:423,200:49:50
Km 201:06:253,190:16:343,181:06:24
Finish line1:09:563,180:03:313,121:09:55


Pro vytištění diplomu klikni na následující odkaz: diplom.